Koupil jsem aceton,
barvu a ředidlo,
šmirgl a dva ploché štětce,
abych si ještě víc
natřel a pozlatil
dráty a petlice
své zlaté klece.
Co je to za nápad,
šlechtit si samotku,
v duchu si spílám a laji,
měl bych ty mříže spíš
lámat a pilovat,
zkoušet, zda ještě odolají,
přeskočit o tyči,
podkopat tunelem,
propálit obloukem
našeho snění…
…a zatím se štětkou,
barvou a fortelem,
zlepšuji fasádu
na vězení.
I tobě, miláčku,
určitě připadám
jak hnusný proradný zrádce…
jenže když železný koridor natírám,
tak ostře nevnímám,
jak jsem tu hrozně sám.
Drží mě nad vodou tahle práce,
jinak mě vzpomínky
a depka sežerou,
rozloží do atomů,
dřív než se z okovů
nějakou mezerou
urvu a rozletím
za tebou…
…domů!
|