ještě než dopospíchám nocí
(kopnout do vrzajících dveří a propadnout se dál)
koupím si kýbl omáčky
ve Worchesteru (naproti galerii)
přímo uprostřed místnosti
vyndám z něj nůž a oblíznu zbytky zdí
to ostří se leskne jako dávno zamlčený hřích
více než fólie z igelitu
musím zakrýt pár věcí
je tu křeslo od tebe a skříňka od té předtím
slábnu zápasem s nimi
až do posledního kousku provádím rituál
odosobnění
až je byt nahý - místo aby si zakryl rohy
směje se mi
namazanému
ví,
že až do noci budu škrábat zaschlou červeň z hrudi
z paží a vůbec všude, kam se odhodlám dosáhnout
opatrně, ale rozhodně, vrstvu po vrstvě
jednu po druhé
|