Být Adonisem žilo by se líp,
s úspěchem, snáze bez pochyby;
mít místo tváře jenom špatný vtip
nehýčkám žádné "možná kdyby";
mudrcem být mysl mi tříbí
génius, múzy, důvtip bez hranic,
tupec je zase bohu libý,
však po střednosti - po té není nic.
Fortunin dostat zlatých prutů slib
dopřávám si, co se mi zlíbí;
nést s nuzným šatem puch, jak bych už chcíp,
lahůdkou jsou mi žluklé hřiby;
děcko - to každému se líbí,
na starce aspoň z nočních okenic
chtivě a smilně smrt se šklíbí,
však po střednosti - po té není nic.
Nebesům vládnout metám blesk jak šíp,
moc mám, slávu jenž maže chyby,
bez lítosti a tvrdě hned bych skříp
své soupeře, že nemohli by
než lapat dech, poslušnost slíbit
a ďáblem být tak potom neznám víc
jen zášť, mstu, touhu vztek si vybít;
však po střednosti - po té není nic.
To přebývá, támhle zas cos chybí,
požár už ne, ještě ne plamen svic,
výrazný jsem jak břicho rybí
a po střednosti - po té není nic....
|