|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Podzim v parku
se stíny tančí
listí hraje honěnou
na lavičku usedá
muž se tváří raněnou.
Dlaně spíná
hlavu sklání
smysly ostře napíná
duše jeho vzpomínkami
na moment se protíná.
Je sám
jen podzim doprovází
vlas sešlostí se bělá
listí padá k nohám
tělo smutkem schází.
Vítr osuší mu líc
když zrak rosou se smáčí
tvář vlhne víc a víc
pod tíhou
co minulost mu vrací.
Na botách kapky
čeří města prach
tak jak tu sedí
cítí vlastní pach.
Dlaně tiskne
rety úží
v mracích slunce vpád
listí snáší žluté barvy
z očí vodopád.
Vítr zadul
tělo choulí
s koleny se objímá
žebrá tiše o naději
na své lidství vzpomíná.
|
|
|