Teď, když bdí nad tebou spánek,
moje sny jak lehký vánek,
jako kapky naděje,
snášejí se na tvá víčka,
jsou jen malé krůpěje.
Zanech sny mé se k tobě vinout
a s tělem tvým v jedno splynout,
žhavost tvojí pýchy cítit
a jak tříska se pak vznítit.
Být jak voda,
co se valí,
co břehy nemá
a žízeň touhy chvatem jejím hasit.
Být jak oheň,
co je živel,
co klidu nemá
a sílu vášně žárem jeho spasit.
S paprsky rána sny se vzdálí,
co noc skryla,
den už neodhalí.
Zableskne jiskra ve světle rozjímání
vzpomínkou na tajné milování?
Snad kdesi v nitru zůstane,
vracíc se,
když čas noci nastane. |