|
| |
 |
|  |
Listoval jsem knihou
a tu a tam
jsem musel zhasnout lampu
abych se neviděl
abych se nepřistih
jak vykrádám nejkrásnější slova
a schovávám si je
mezi motýlí řasy
Když se nevidím
nestydím se
A pak to pírko
vypadlo naprosto drze
zpoza stránky
aniž bych ho čekal
a smyslně se položilo
mezi první a druhý knoflík
mého kostkovaného pyžama
„ Taková necudnost ! “
pomyslel jsem si potěšeně
a obrátil stránku zcela
Z knihy vyletělo 32 poštolek a každá třímala v zobáčku dopis
( jinak bych je nepoznal )
Poslední letěl tichý čáp
který za sebou knihu zdvořile zavřel
Nezajímali mě
Ani jeden dopis nebyl od tebe
Začal jsem zkoumat pírko
Zvláštní
Někdo si dal tu práci
vytrhal vlasy
prošedivělému starci
s nagelovanou hlavou
a pečlivě je vyrovnal vedle sebe
Teda čertví
na co je přilepil
ale zespoda to píchá
tam kde se gelované vlasy
mění v chmýří
něžné a bílé
jako oblaka kolem tvých
zelených duhovek
I když říkáš, že nejsou zelené
Zelenou ještě poznám
Červeň tvých rtů říká: „ Stůj! “
proto neodcházím
Zato tvé duhovky volají: „ Pojď! “
a tak jdu
prsty se mi větví mezi tvé
zelené hvězdy svítí
sníh čvachtá
a já čekám
až těhotná lípa u zastávky porodí
Kdyby byly tvé oči hnědé
měl bych po metafoře
Koneckonců:
nejhezčí sny se mi stejně zdají
když šátrám jazykem v cizích ústech
Když nehledám
Když nacházím
|
|
|
