|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Nedělej srandu, mistře
NEDĚLEJ SRANDU !
Nakřáplé věty kolují kolem stolu
s vínem
a dvanáctkou- vychlazenou
Totiž-
pod verandou se válí sníh
nepovšimnut
ve větvích sní veverky
zapomenuty
VEVERKY NEJSOU SLONI
„Co ty tu sedíš zaraženej ?“
ptá se mě bývalý fotbalista
Na obrazovce zpívá
člověk v saku
blues
Má ulízané vlasy
On má, má, má ulízané vlasy !
ULÍZANÉ VLASY !
Modlím se aby dav nezačal
vytleskávat rytmus
Znáte to
„ RAZ-DVA, RAZ-DVA..“
A přitom
prodavači čajů
(- místo nohy protéza
- bublinový život
- dvě maturity
- necelé dvě řady žlutých zubů
- rád vypráví )
došla slova
když jsem mu daroval
černočerný kámen
s odrazem desítek hvězd
vlastně z rozmaru
Vánoce.
Před dvěmi lety
jsem básničky nepsal
Znal jsem jen
„ Ábé Ábé..“
jako-
.. bělmo snad vytéká obloze z očí
JEN SNÍH A SNÍH A SNÍH A SNÍH
mrznoucí úsměvy, vítr se loučí
TĚCH TICH, TĚCH TICH, TĚCH TICH ..
nebo taky
„ Áá Bébé..“
.. bělmo se loučí
mrznoucí oči
JEN SNÍH A SNÍH
TĚCH TICH, TĚCH TICH ..
Před rokem
jsem básničky psal
dostal jsem přívěšek z ořechů
Jenže o Vánocích
se maminka rozplakala
nad bramborovým salátem
Šlo se spát brzy
a já nevěřil větám
Letos ležím v koutě
s novým perem
a rozmazávám prstem kaňky
Nejsou mi známy modré slzy
Nejradši píšu
slabou, černou fixou
značky CENTROPEN
Už jsem si zvyk
ačkoliv mě Otík varoval:
„ Budeš-li dál pít
pytlíkový čaj
babiččin ovocný čaj s medem
začneš se opakovat..“
Nejsem spokojený
Nejsem nespokojený
Na podlaze se perou dva psi
čekám
až jeden
druhému prokousne hrdlo
TĚCH TICH !
A přitom:
Pán s protézou
šeptal, že jsem dobrej člověk
a málokdy zní poděkování tak
.. Opravdově ?
Hledání pravdy mě přestalo bavit
od této chvíle
HLEDÁM LEŽ
Přišla mi zpráva
Pátral jsem s ním po duhovkách
Přejedli jsme se slívama
Vídal jsem ho denně
až zevšedněl
To si nezaslouží
Přeje mi
takovou tu hrstku slov
co je nerad říkám
Já.. neumím psát o přátelství
Dole se začali hádat
Potichu..
POTICHU !
Probudíte veverky !
Pán s protézou
si ten kámen položil
na poličku
aby ho viděl
cítil
možná slyšel
tvrdí, že ví kdo jsem
prý- posel štěstí
Upil jsem trochu vína
ABSTINENT Z PŘESVĚDČENÍ
Máš pravdu
Jsem jo-jo ve vlastní dlani
Někdy si blízko
Teď mnohem dál než jindy
Jsem tvoje jo-jo
a ty mé
a včera, když jsem cítil tvou kůži
a těla mluvila tak nepoetickou
a krásnou řečí
obtočil se s provázkem
do jo-ja
i prst
a ruka
a tělo
a duše
A OČI ..
Všichni jsme jo-ja
Někdy dál, někdy blíž
a máme strach
aby se provázky nepřetrhly
Na podlaze se perou psy
Otec a syn křičí
Málem jsem zůstal zaraženým vnukem
Pohádky jsou plné princezen
Stárnou vůbec ?
JAK CHUTNÁ POSLEDNÍ POLIBEK ?
A přitom
jsem se stal
jediným přítelem
prodavače z nádraží
nadějí
že na něj myslí i lidé,
kteří nejsou z rodiny
Přitom mám kamaráda,
s kterým jsem snil
pod zrezlou tyčí
Přitom mám komu
být jo-jem
Přitom mám nové pero
a spoustu prostoru
pro spoustu slov
Snad..
Psi, zdá se, usnuli
V pohádce hrají flétny
Uzené maso voní
Třeba mě jednou taky uudí
Třeba i zachutnám..
Co jsem to za lidumila
KDYŽ MÁM STRACH Z VÁNOC ?
Možná měla pravdu Martina
, že nemám rád lidi
JENŽE kolem se točí spousta
červených čepic
elektrických svíček
jídel, která stejně vyhodí
ale i lidí, jako je Dan
kteří věří svým vánočním úsměvům
a mají proč
a tak ňák
no
šťastný a veselý ?
| 24.12.2002 22:45 v Krasnicích
|
|
