TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 16.11. Otmar

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

>		Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

<předchozí ve sbírce

Okamžiky proměny z kolekce Verše srdce
Autor: Vea (Občasný) - publikováno 13.6.2000 (08:13:45), v časopise 15.6.2000

další ve sbírce>

Vea (Občasný) - 15.6.2000 > Tím "Proud času nečeká na ty, kdo stojí" jsem nemyslela honit se za něčím a stále být ve stresu, ale stále růst - vnitřně a dát svému životu smysl. Tedy i když se zastavíš, tak by neměla stát tvá duše. Tahle básnička je podmíněna knihou od Paula Coelha - Pátá hora, kterou jsem četla, a která tak, jako ostatní jeho knihy, které jsem doposud měla možnost si přečíst, mě silně ovlivnila. Tady je malá ukázka z této knihy: V každém okamžiku obnovy jsme věděli, že se Asyřané vrátí. Věděli jsme, že jim jednou budeme muset naše město předat a spolu s městem i naše úsilí, náš pot, naši radost z toho, že je město krásnější než dřív." Ve světle ohně se zaleskly slzy, které stékaly lidem po tvářích. I děti, které si obvykle při večerních setkáních hrály, tentokrát dávaly pozor na to, co se říká. Eliáš pokračoval: "Na tom nezáleží. Splnili jsme svou povinnost vůči Hospodinovi, protože jsme přijali Jeho výzvu i poctu Jeho boje. On na nás před onou nocí naléhal a říkal: choď! My jsme Ho však neposlouchali. Proč? Protože každý z nás už si vyřešil svou budoucnost: já jsem se chystal svrhnout Jezabel z trůnu, žena, jejíž jméno je teď Znovunalezení, zase chtěla, by se její syn stal lodníkem, muž, který se dnes jmenuje Moudrost, si nepřál nic víc, než strávit zbytek života popíjením vína na náměstí. Zvykli jsme si na posvátné tajemství života a nepřikládali jsme mu žádnou váhu. Tu si Hospodin řekl: oni nechtějí chodit? Tak ať zůstanou hodně dlouho stát! A teprve tehdy jsme pochopili Jeho poselství. Ostří asyrských mečů nám vzalo naše mladé muže a zbabělost odvedla naše dospělé. Nechť jsou ti druzí v této chvíli kdekoli, zůstali stát; smířili se s boží kletbou. My však jsme s Hospodinem bojovali. Stejně tak jako bojujeme s ženami a s muži, které v životě milujeme, protože takový zápas je naším požehnáním a umožňuje nám růst. Využíváme příležitosti, jíž je nám tragédie, a plním svou povinnost vůči Němu, dokazující, že jsme schopni uposlechnout příkazu chodit. I za nejhorších okolností kráčíme vpřed. Jsou chvíle, kdy Bůh vyžaduje poslušnost. Jsou však také chvíle, kdy si přeje vyzkoušet naši vůli a vyzývá nás, abychom pochopili Jeho lásku. Tomu jsme porozuměli, když se zřítily akbarské hradby: odhalily nám obzor a umožnily, aby každý z nás viděl, čeho je schopen. Přestali jsme o životě uvažovat a rozhodli jsme se jej prožívat. Výsledek stojí za to." A odpověď na Tvou otázku? Touha. Možná Ti nebude připadat jako jedno Její jméno, ale pro mě ano :)

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Vea
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + sedm ?

Napsat autorovi (Občasný)

	předchozí ve sbírce

	1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 (11) 12 13 14 15 16
	1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 (11) 12 13 14 15 16

	další ve sbírce

Addictive Zone Orbital Defender Game