|
Útěcha moře
vlny omývají korálové útesy...
příliv se zvedá a zabírá si pobřeží...
co nepatří bouři, přeci vezme si...
když ztratí se cosi, komu na tom záleží...
...snad přežívám...
v srdci tíha mořských hlubin...
v uších hukot substance vody...
ústa se zalykají a dech se mění v pár bublin...
v zajetí písku a vln se nezpívají na život ódy...
z hrdla dere se do prázdnot výkřik...
prsty se proplétá proud vzduchu jako křídly ptáka...
hlas pohltí nad hladinou hejna racků křik...
těch nedobrovolných zpovědníků té, která nenáviděla i měla ráda...
naposled oči hledají paprsek a známou tvář...
místo teplého objetí zůstává chladná náruč oceánu...
poslední myšlenka probleskne hlavou...
...a vše obklopí láska a vlídná zář...
|
|
|