|
Během let
Veřejné vězení bez mříží,
odehrává se soukromá válka.
Brát životy jako laciné zboží,
kam ztratila se všechna láska?
Trháme pevnými pouty moci,
cítíš bezmoc a snad i zbabělost.
Kolik tkví v lidech hlouposti...
A někdo zakřičel: "Tak už dost!"
Naděje chtěl nám kdosi vzít,
hrdost zlomit, duši pokořit.
Chtěl, aby v nás nezůstalo nic...
A my chtěli svůj stín překročit.
Jednu písničku začal pískat dav,
a najednou chtělo se nám smát.
O peří přišel pyšný páv,
a hned začal svou kůži prát.
Někdo pochopil víc a jiný zase míň,
sám sebou být možnost každý měl by mít.
Mementa nikdy neobroste blín,
nepochodí, kdo chtěl by je skrýt...
|
|
|