C.G.J. o Sášenkovi: Málo trpělivosti a málo hloubky, samé malichernosti a mlžení, spousta toho, co není k ničemu…

Ty dilino, a to jako stojíte ve vokně, záklon a flanděru kořalky vypijete?

Jedním dvěma hlty, černý bratře…

Popijeme, legrace si s bratříčky užijeme… Ej…

Telefonem mobilním bratrům zavolám, sezvu je, bratříčky žíznivé, ej, zvěř na rožni upečeme, do ránka vodečku lemtáme…

Řekni ten o těch kozách, Sášenko, řekni ho! Tady mladík ho ještě nezná.

Přemlouvat se nenechám, ej, tak pouvažuj, co má žena ve svých dvaceti na prsou? Nuž, sokole?

Koukáš zadumaně, prd však vydumáš, tak tedy - sperma, ej, bohatýre!

A ve čtyřiceti? Nuž, mládenče jasný?  - brilianty, ej…

A v šedesáti? Nevíš? haha… no přeci gumu od tepláků…  sokolíku, ech, vtipné kaše jsem pojedl, trapným knedlíkem ji zajedl, ej ja…

Jak bratříčci z Bulharska říkají: ženy, ženy, ženy, tahaj z lesa kmeny... Oj...

Sášenko, tys Rus?

Co tě nemá, rus je hmyz, ha hahaha, já člověk jsem internacionální, mě v každé zemi v každém restaurantu rádi pohostí…  Ej… Sokole jasný zraku čistého!

A Sášenko, tu o tom výtahu, tu tvou historku, nedáš k dobru?

Vyčkej, hrdlo svlažím, historkou vás oblažím… Ech…

Jak jen to bylo? Hlava málo mi již slouží...  Ech! Doušek do hrdélka a ono samo se rozezpívá...

Kterak jsem obsluhoval výtah v hotelu špičkovém, svítilny křišťálové všady, koberce, běhouny rudé vůkol, mahagonem dvéře zdobeny? 

Ano, tuhle, Saško! 

Joj, a na silvestr, to je když končí rok, hahaha, se kajuta elevátoru zablokovala... mezi desátým a jedenáctým patrem to bylo... horda turistů v ní do rána mezinárodně nadávala... Pruští hanebníci! Samí oškliví muži, nároků vysokých, humoru pražádného, žen mladých nikde... Trpěl jsem mezi nimi jak zvíře raněné, ojoj. Technik hotelový opit byl a nedbal zvonění záchranných zvonců z kabiny té klaté zdviže. Ech...

Ta je tedy hodně slabá, tahle tvoje historka, Sášenko.

Slabá, silná, hlavně, že si tak po lidsku rozumíme, ej!