|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Hřbitovní brána
Pohlédnout chceš do tváře pravdy,
a moji vlastní, chceš najít v ní.
Chceš poznat mě, teď hned a navždy,
než kroky lásky odezní.
Bráním se slovům, jež by postačila
na pouhý náčrt mého světa,
však kdyby vůle povolila,
z nadějí tvých rázem je veta.
Potom by zněl můj tichý hlas,
a slova břitce zvonila výzvou.
Nastal by v jitru přetemný čas
v němž duši tvou, popsal bych jizvou.
Ved' bych tě šerem k bílé zdi,
k bráně již zdobí rez a prach.
Za ní jsou kříže smuteční
a moje tělo na marách.
Pobledlá víčka zavřená,
skrývají pohled očí prázdných.
Bezvládná ruka znavená
studená barvou listů padlých.
Takový jsem tam v hloubi sebe,
ač je to strašné sebevíc.
Sama víš, jak můj pohled zebe
když zříš oči mé promluvíc.
Oblékni smutek ze sametu
a místo líčidla vem trápení.
Semínka stesku skryj v amuletu,
pak projdi bránou hřbitovní.
Ze svého lože rázem vstanu,
mé lásky plášť tě zahalí.
Vyhojím každou tvoji ránu,
již meč života zasadí.
|
|
|