|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Pak bych snad rozuměl
Nerozumím ti. Ty nechceš abych rozuměl
a tomu rozumím.
Postrádám křídla, bych vzlétnul k oblakům,
a tam se rozplynul v padající mlhu.
Pak bych snad rozuměl.
Postrádám zrak, jímž dohléd' bych na moře,
kde zápasíš s vlnami dobrých a špatných nálad.
Snad kdybych oslepl,
pak bych snad rozuměl.
Postrádám ruce co stírají únavu
a kapky horečně pobledlých čel.
Kdybych je měl a strach tvůj zažehnal,
pak bych snad rozuměl.
Postrádám srdce co tepe nadějí.
Nadějí v zítřek i v jiný den.
Pak bych snad uměl snít i hledět za obzor
vznášet se v oblacích i léčit cizí bol...
Pak bych snad rozuměl...
|
|
|