|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Zrcadlo svědomí
Den jako každý jiný…
Spousta práce, pár podepsaných smluv
a stálý bezútěšný stav
pohledů na vlastní budoucnost.
V nutném spěchu jsem
se zastavil u velkého zrcadla,
které mě při cestě kolem
náhle oslovilo.
,,Zastav se ztracenče!
Nevidíš válku ve své duši?
Což nevnímáš výkřiky
emocí padlých?
Nevidíš jak kopyta
ušlechtilých hřebců
zadupávají tvé city
do země a otupují
tvé bolestí unavené srdce?
Neslyšíš salvy děl
jejichž střely rozrývají
zem a trsy suché trávy
odhazují na míle daleko?
V brázdách po nich
potom pramení
jedovatá krev,
kterou vypouštíš na svět
svými ústy…
Neměl bys utišit řev válek…?
Neměl bys polevit v hněvu?
Neměl bys duši zacelit
rány a pomazat
vonnými mastmi……?
Ještě chvíli zrcadlo
promlouvalo a servírovalo
jednu výtku za druhou …
Ještě chvíli jsem naslouchal
jeho nářku a hledal
nejschůdnější řešení…
Potom jsem odešel
do nejbližšího lesa
a tam naposledy umlčel své svědomí….
|
|
|