VESMÍR OPILÝ JAREM
Země se opíjí šampaňským !
Po sluneční koroně ruce vzpíná
ke zlatému moku hrdlo natahuje
cákance erupcí
sotva vnímá ----
Špunty ze slunečních lahví
lítají zběsile sem a tam
strhávají mezihvězdný prach
a omývají
zbylý prostor
po kapkách
Protržené sítě Mléčné dráhy
s rozkoší vláčných gest
padají
opilým
vesmírem
do ticha lesních cest
A kdesi v nekonečnu
možná až u znamení Štíra
Čas prudce pokročil ----
S vesmírným alkoholem
i Ryba s Vodnářem
s e m a r n ě
j a r u v z p í r á . . .
------------
|