KLAUN
Usmívej se klaune alespoň trošičku
za mříží života přes slzy na víčku
přes lesklé knoflíky na pestrém oděvu
Já vím že častokrát není Ti do zpěvu ----
Přesto Tvé rolničky znějí nám lákavě
když zkoušíš jako my přemety po hlavě
Když kráčíš po laně s šarmem a odvahou
obláček naděje vysoko nad hlavou ----
Rozplétáš hádanky vzdoruješ vábení
masku si navlékáš pro dětské mámení
Šípy a kameny odrážíš s hravostí
modřiny necítíš -- dál tančíš s lehkostí
Nevděk a pomluvy necháváš bez trestu
beze slov odklízíš i klacky přes cestu
Obklopen samotou rozdáváš sblížení
od slunka do slunka -- unaven k zemdlení
Klaune -- proč schováváš své oči dítěte
za temným závěsem ? Na to se neptejte
Klaune -- už chápeme:
Kdo hledá -- najde tě
|