Ivan Davidkov

 

                    Vzdech

 

Vejděte tiše jen v tento dům krotký,

kde v dlouhé noci láska byla krátkou

a přenechejte jeho vstupním vrátkům

povinnost v nebi hledat její kroky.

 

Zapalte oheň – ať ho může spatřit,

zapalte svíce, štíhlé aureoly,

aby se vaše duše mohla modlit

za to, co zítra bude muset zemřít.

 

Byla to chvíle – opojení prosté.

Oželte její pomíjivost věčnou

s útěchou, že se nazpět vrátí zas.

 

S jiskrou a popelem si pohovořte

a uslyšíte pohrávat si s flétnou

u vrátek temných kráčející čas.