|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Na konci města. Jsem. Koukám na něj. Dočte noviny. Odejde. Vystřelí jak smyslů zbavenej. Nechá je na stole. Řekl jsem mu, nech je tady. Beze slov. Vezmu si vnitřek přílohy. Proč, to je moje věc. Zmizí i můj stín na zdi. Jen černý oči hospodskýho viděj prázdnou sklenici s lógrem. Pes zaštěká. Prokleju ho. Jsem slepej jak patrona, řekne hospodský. Vypadne mu šrajtofle z ruky. * Stromy se klátěj. Podívám se doprava, vydám se doleva. Jsem bezbarvej. Síla se vrátila do světa. Dnes ji už budu nebudu škádlit. Bahno se lepí na boty. Jdu po stopách toho blbýho psa. Koupe se pod ledem. * Holý větve. Hejno krkavců. Dopochoduju do areálu. Vletím do cesty Kateřině veliký. Prej dnes na mě myslela, tyhle náhodičky. Čuchat ostrej vzduch, nebýt tady za zdí. Její nervozita na mě skáče. Cejtim ty injekce, jak do ní perou. Stěhováci lapiduši kroutěj ruce. Ještě že barman v Pátý koloně má svý dva malý psy za trikem. * Dejchat pozpátku, jedině to zachrání člověka před explozí. Patti podotkne do sluchátek: „Lidi maj sílu.“ |
|
|
|