|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
tak mě v rámci mého mezi-oborového studia nepotěšil rudolf steiner. kdysi mě dost znechutil "duchovědný badatel" brunton, minařík a ještě nějaký, obzvláště ty čistě křesťanský, třeba solovjov, popřípadě východní "trenéři" ducha, například osho, ramakrišna a další a další, který se radši ani neukládaj do mý ve fázích "normality" nic moc paměti (ono zas když naskočí přes nějakou vtipně záludnou ataku psychosa, tak se rozjede až běda, paměť jedna).
rudolfa steinera jsem jaksi vypouštěl, tušil jsem, že tudy cesta nevede. duchovní lekce, duchovní cvičení, meditace pro "duševně zdravé", to je pro psychotika zhola nepoužitelný. mi prostě k srdéčku nepřirost. kam se to hrabe na historky o nějakým běsy posedlým adeptu šamanismu, který si poletuje rok nebo i dýl jak magor kolem vesnice, než mu docvakne, že si s ním pohrávaj duchové a nějak se pak pokouší zuby nehty dát dohromady. a třeba i o svých vizích a mentálních podivuhodných cestách začne vykládat.
a co mě tedy taky zaráží, i když nevím, proč bych to s nějakým emočním nasazením řešil, je to, jak si tenhle duchovědný badatel, rudolf steiner, muž s jakousi až "duchovní kázní", přisvojuje do své "duchovní vědy" ježíška. a kolem něj se to prý všechno točí, to umravněné zření, ty lekce. nechci to nějak rozmazávat, ale ježíška si stejně dobře může po svém vykládat i psychotik. nebo si ho nějak přisvojit do svýho světanáhledu. vždyť to byl svým způsobem úplnej prototyp "šílence", jak už nemoh ustát ty hlasy, záchvaty mánie a tak dál a tak dále a nechal se radši zabít, než aby třeba místo toho duchovědně bádal a trávil své dny v meditacích o čemsi transcendentním.
|
|
|