Vzpomínám si
(je to už dávno
tak nevím jestli
si dobře pamatuji)
na vůni dědových doutníků
Tenkrát jsem se rozhodla
naprosto vážně
že jednou
až budu velká holka
budu opravdově kouřit
Pak se to nějak zvrhlo
proč to už vážně nevím
a kouřila jsem potají
samozřejmě cestou
do školy a ze školy
na zádech s taškou
s obrázkem vlka co
chytal zajíce
Pak si moc nevzpomínám
to byla doba kdy jsem
(taky potají)
v garáži čichala ředidla
vždycky mi bylo zle ale
dalo se nějak líp zapomenout
Dneska si říkám že jsem byla
pěkně blbá ale to asi patří
do života
Usínám a ještě pořád tajně
vypouštím z okna obláčky
omamného kouře
Možná je to k nevíře, ale první kuřácký pokus bylo asi 5 mentolek a bylo mi po nich krásně. Zvracení bylo spíš po čuchání.
třeba to o té škodlivosti čmuchání a ta krásná závěrečná řeč o lahodnosti nikotinu, to je moc poučný!
