Ráno dýchalo do podloží

mileneckých trojic na chladných

rukávech románu od

Dostojevského

Pozvracela se a jemu se

ulevilo protože nechtěl -

navěky

Kočce se zaběhly drápy

do tmy z předloňského

podzimu který dodnes

páchne hnilobou zpod nehtů

paní od vedle - s matkami

bývaly vždycky potíže

A přestali jsme si hrát

na schovávanou

Hledáš stopy střelného

prachu na prahu

před kostelem a je ti líto

všech kdo podstupili

riziko víry -

protože tvoje pády

vryté do memoárů

nikdy nevyšly knižně -

Soucit na špatné straně

zazděných dveří

Je ti zle ze všech reklam

na pohodový život

a proto chodíš bos

A ruce které objímaly

křehkost chvějících se ramen -

jako když se oba díváte na

poslední cigaretu -

se oddávají společné vášní

uzených jazyků

Při misionářské poloze

jsou i pootevřená okna

cestou do cizích klínů

zavřených biografů