Jsem unavená Máma

strašila že takhle nějak

začíná umírání Vždycky

jsem brečela Když s tím

začala A ještě víc jsem

plakala když jednou ráno

přišla Vzbudila mě jemným

poklepáním na rameno a

místo dobrého rána šeptla

Mám nádor v hlavě

Tenkrát jsem snad ne tak

jak bych úplně chtěla

Pochopila o čem je víra

Ona poslala Boha do prdele

a pak se hrozně bála

Jo máma V otázkách víry

jsme se nikdy nepohodly

A ještě mnohem víc když se

uzdravila Protože to přece

dokázala bez blbýho Boha

Jsem unavená a bolí mě hlava...