Stála tam,
na okraji té skály
a dívala se dolů
vítr jí pročesával vlasy
a slunce naposledy
rozzářilo její tvář
Stála tam,
tak volná,
naposledy volná

stála tam jako můj stín
pohlédla do dáli,
viděla širý svět
roztáhla ruce
jako křídla pro poslední let
tak volná, tak volná....

A byla šťastná

Stála jsem opodál
a jen jsem se jí ptala:
"Nebojíš se, nemáš strach,
tak hrozně vysoká je ta skála"
ona odvětila:
"Mám křídla a poletím,
jsem volná, nikomu nic nedlužím"

"A nedlužíš snad něco sobě?
Seš si jistá, že bude ti líp v hrobě?"

A ona, zase klidně odpoví:
"Bude tam jen mé tělo
duše ucítí svou volnost"

Náhle zem se zachvěla
a ona přepadla
tichým světem zaznělo
jak vykřikla....

Chytila se výstupku té skály
jen tak tam visela
volná, tak volná
a přeci spoutaná okovy strachu

Byl to její vnitřní strach
nebo pokyn zhůry snad
či vítr co silněji právě vál?

Změnil se tón jejího hlasu,
prosila, plna strachu
"Pomoz, tak pomoz, já chci žít
byla by hloupost život si vzít"

Svoboda bez okovů
okovy bez svobody
člověk nebude nikdy volný

Sápají se po ní,
poslové smrti,
rvou ji dolů ze skal....

Ona se úpěnlivě drží
zakřičí a vidí jen...
černotu, prázdnotu,
nicotu a okovy
není pro ni svobody....
Není volná.. nikdy víc volná....

Její křídla zlomená
a tělo bez života
já jsem ji viděla
 a přesto nepomohla.....

Probouzím se zpocená
plna obav
byla ona můj stín
či já jsem byla ona?

Bádám, přemítám, ptám se
bylo to varování , predikce?
Snad vlastní sen
vlastními myšlenkami utvořen?

Bádám, přemítám , ptám se znova
Chci někdy zkusit.. být volná?
Svoboda bez okovů
okovy bez svobody
svoboda s okovy

Lepší než poslední výkřik
když padáš ze skal
když sevře ti srdce strach
když nejsi a nebudeš volný
jen si vyber .... nicotu
nebo svobodu s okovy?