Zrůda času se mi prochází po skráních
dup
krev se valí mezi vlasy se černá líheň havranů
nevěřícnost mi vydržela dlouho
i naivní pohled se držel zuby nehty ale pak přišlo stádo myšlenek
a všechny niterný pocity udupalo
do roviny se všemi sliby
s kterejma člověk obyčejně uléhá, když věří, že tráva bude růst
hesperidium se vychloubá dost rádo se svejma silicema
stejně tak jako krev je příjemně teplá
ale když ti krvácí dáseň, tak je to něco jinýho, než když ti popraskaly kolečka v mozku
Mlha se snáší nad obzorem a havrani kroužej
cejtěj kořist a snad proto se i podezřele zvedá vítr
i když všechno ostatní jakoby oněmělo, je tu trapně nebezpečný ticho
chmatá ti na šíji
mráz po zádech není neznámej pocit
začíná bouřka
pršej kapky uondanejch slibů
dopadaj ti přímo na rty a z nich ti vycházej nesmyslný bláboly
o ohranejch tématech
jako nemohoucí jen tupě zíráme na přicházející smrt
s každou perlou spadlou z nebe padá i sympatická kyselina
rozžírá ti napudrovaný útroby a zabíjí klíčky travního porostu
okolo mě krouží stará záští prolezlá ženská s berličkou a vypadaný zuby dotvářej nechutnou image
mlha houstne a utváří kolem tebe vír do kterýho padaj větve, havrani a smůla ze starejch stromů
je divný že nepřicházej blesky, místo toho padá ze zamračenýho nebe množství kamenů
praštěj tě do tváře a mě rozbijou hlavu
pak už nás omyje jen sirovodíkovej deštík rozčilenýho bůžka Marsu
Svítá, přiletěl první pták, a tvá sestra mu dala jméno sluky
přijdou lidi a najdou jen dvě mrtvolky v davu
mezi havranama
jedna je trnitej keř a druhá uschlej břečťan
a lidi přemejšlej, kde jsou ty vzpomínky co to způsobilo
a došli k závěru, že to byla přírodní pohroma.
|