Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 16.11.
Otmar
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Ztráty a nálezy z kolekce Velký život, malé radosti
Autor: kubík kubíček (Občasný) - publikováno 13.6.2003 (00:07:33)
další v kolekci>

Ztráty a nálezy

Našel jsem zlatý prsten. Ležel docela neobvykle, zašlápnut do drobného štěrku, na krajnici u silnice nedaleko klubovny golfového klubu v Bechyni. Můj pohled na něj padl  šťastnou náhodou, víceméně díky návyku pátrat v okolí golfových drah zrakem po zemi. Jsem už tak naučený, hledám neustále své zbloudilé míčky nebo týčka na odpalování, markovátka a podobné drobnosti, které golfisté často používají a tedy i občas ztrácejí. Taková věcička se začínajícímu hráči vždycky hodí. Ale zlatý prsten?

Byl neskutečně veliký, i na posledním kloubu palce mi ještě plandal. Nevypadám jako nějaký třasořitka, naopak spíše přerostlá XXL, ten šperk musel patřit Golemovi. A vyražené datum vypovídalo, že od svatby uplynulo teprve pár chvilek. "No tě bůh, čerstvý ženáč, ty teď asi doma trpíš," řekl jsem si škodolibě.

Protože bylo pravděpodobné, že vlastník nějakým způsobem souvisí s golfklubem, odevzdal jsem po hře prsten správci hřiště, aby se po něm poptal. Jak se mezi sportovci nosí, ujistil jsem ho současně, že to nešťastník bude mít drahé, neboť za blbost se odjakživa platí. V golfu většinou měnou kapalnou v místním baru.

Majitel se ozval záhy. Prý si zkoušel v golfshopu novou rukavici a prsten zastrčil ledabyle do kapsičky u šortek. Chlap jako hora mi dojatě povídá: "Nejde o cenu zlata, zachránil jsi mi nějaké dvě tři tisícovky, ale ten klid doma, ten se penězi zaplatit nedá". A podal mi láhev dvanáctileté whisky.

Vím o čem mluví, naše snubní prsteny také ledacos zažily. Manželka svůj utopila po několika letech manželství. Chtěla vypucovat záchod, stahovala si ho nad mísou a podle Murphyho zákonů (a oficiální verze) jí prsten opravdu z mokrých rukou vyklouzl. Zazmatkovala a v panice ještě navíc mimoděk spláchla. "Tak a všechno je v hajzlu, " blesklo ji prý hlavou a později přiznala, že tím pověrčivě mínila manželství.

I když to tak v běhu dalších let několikrát skutečně i vypadalo, její předpověď se nesplnila. Spolu jsme ji překonali. Možná i proto, že po neoficiální verzi raději nepátrám.

Můj kovový symbol si užil trápení ještě více. Na ruce se moc neohřál, vlastně hned od svatby jsem ho začal vždy před směnou odkládat. Pracoval jsem tehdy na šachtě v Příbrami a v podzemí mi i s okolní pokožkou černal. Nevím jestli od záření nebo nějakou chemickou reakcí, jisté ale je, že kdykoliv jsem vyfáral, můj prsteník se lišil od ostatních prstů barvou uranové rudy smolince.

Smolinec je velmi těžký černý kámen. Laici ať se neznalostí nermoutí, v oné v době už neviděli celý kus rostlého smolince jak je rok dlouhý často ani sami horníci. To, co vytěžili do vozů a pak jiní vyváželi v dlouhých vlacích na povrch, byly vlastně tuny rozdrcené horniny, která u měřící desky vykázala na rozdíl od hlušiny nějakou radioaktivitu. Očima jste rozdíl téměř nepoznali.. Konjunktura uranové těžby z padesátých let, jak ji ve svých knihách drsně a pravdivě popsal spisovatel Karel Pecka, už patřila dávno minulostí.

Snímal jsem prsten také vždy v hokejové kabině, před oblékáním brankářské výstroje a odchodem na led. Nosím na levé ruce lapačku, takže chytám vysoké puky do dlaně. Několikrát mi ho prudký gumový projektil zdeformoval tak, že ani nešel stáhnout. Nakonec ho jedna zvlášť zběsile vydařená rána přerazila úplně.

Rodina žila v Jihlavě, já přes týden vegetoval na hornické ubytovně, kde po šichtě člověk mohl jenom hnípat nebo pařit. Ani jedno nemusím. Chodíval jsem raději denně na zimák a trénoval s kým se dalo do pozdního večera. Když se to sečte kolem a kolem, navlékal jsem ho přes den jen na pár hodin. Nakonec stejně ostal zapomenut po zápase ve skřínce na některém ze zimních stadionů, kde jsme hráli ligu.

Ne že by se ženuška přímo vztekala, ale bylo vidět, že ji vskrytu duše ztráta obou znamení naší lásky a společného závazku hodně mrzí. Je zvláštní, jak lidé dbají na symboliku věcí. Kovový pásek se vsazeným kouskem skály prý nosí na památku Prométheovy oběti. Snubní prsten pak znázorňuje kruh, který nemá počátku ani konce. Novomanželé jím věří a vyhlašují, že chápou své dobrovolné pouto navždy. Paradoxně i v případě, že se žení nebo vdávají podruhé, potřetí. A jako by zároveň chtěli popřít, že jejich vztah někdy někde nějak musel začít. Většinou hezky a neopakovatelně. Přitom ve stáří právě na začátky společného soužití vzpomínáme s největší něhou a nostalgií.

Jinými slovy než na snubním prstenu bych si zakládal spíše na růži z první schůzky, prvním klíči od společného bytu, prvním mléčném zoubku našeho dítěte. Takové symboly pro mne ztělesňují skutečnou heraldiku něčeho vzájemného.

Ale na druhé straně chápu ženskou duši. Občas. Proto jsem před kulatým výročím svatby objednal v nejluxusnějším podniku v okolí stůl pro dva s dvaceti růžemi. Co rok to květina. Vinárna musela být skutečně nóbl, strávili jsme celý večer sami. V přítmí bývalé kaple jsme při svíčkách opékali fondue, srkali oblíbené Barbero a poslouchali naši nejmilejší hudbu, kterou personál ochotně pouštěl z našich cedéček. "Začít vše od prvních řádků…" zpívali nám Bára Básiková a Kamil Střihavka z našeho kultovního muzikálu Jesus Christ Superstar a my si vše nejhezčí od prvních řádků společného dvacetiletého scénáře připomínali. Když už si k slzám zjihlá žena myslela, že nemůže přijít nic jiného než placení, přinesl číšník na stříbrném tácku malou krabičku. Otevřela ji a z rudého sametu na ni pomrkávaly dva zbrusu nové zlaté snubní prstýnky.

I slavnostní chvíle jednou skončí. Mirka nový prsten od té doby z prstu nesundala, já svůj opatruji přece jen raději v krabičce mezi ostatními cennostmi. Zvyk je železná košile.

A tu dvanáctiletou asi vrátím. Místo abych jí vypil hned, postavil jsem ji neprozřetelně na poličku u krbu mezi své zatím nepočetné golfové trofeje. Když jsem při pohledu do plamenů kouřil dýmku a přemítal o ní, dospěl jsem k názoru, že tam nepatří. Že mi nepatří. Pohár člověk vybojuje, získá za výjimečný výkon. Já udělal jen něco, co by mělo všeobecně být naprostou samozřejmostí. Je smutné, že není. Cítím se naopak provinile, to hecování jsem nejspíš trochu přepísk`.

Pokud ji ten chlapík zpátky nepřijme, čeká mě s ním nejspíš těžká pitka. Když ustoupit, tak oba. Nebo ji společně věnujeme jako cenu do některého z golfových turnajů. Abych si ji mohl čestně vyhrát zpátky.



Poznámky k tomuto příspěvku
AdaMM (Občasný) - 13.6.2003 > moc mile napsané! ideální do víkendové přílohy :) přijde mi zvláštní, že dříve horník v uranových dolech - nyní hráč golfu - ale od tebe to beru a působí to ještě docela uvěřitelně :)
výborně a jen tak dál :)
<reagovat 
AdaMM (Občasný) - 13.6.2003 > ještě jedničku ;)
Body: 5
<reagovat 
Lian (Občasný) - 13.6.2003 >

Předpokládám, žes pak zdědil šílený prachy po strejdovi z  Ameriky a ten důl pak koupil, jináč totiž nechápu, jak by se mohl z horníka stát golfista....taky nechápu ženu, že žila s chlapem, co celej tejden fáral a s ní se neviděl......bydlel na ubytovně....taky nic moc manželství.....

V prvním odstavci máš v jedný větě dvakrát víceméně.

Ten konec mi taky nějak nesedne, ale to už je můj problém...

Ale napsaný je to hezky.....


Body: 3
<reagovat 
Kelly (Občasný) - 13.6.2003 > docela pěkně napsaný fejeton... ta oslava mi přišla malinko červenoknihoidní, ale budiž ;o)))
Body: 5
<reagovat 
mefisto (Občasný) - 13.6.2003 >

než na snubním prstenu bych si zakládal spíše na růži z první schůzky, prvním klíči od společného bytu, prvním mléčném zoubku našeho dítěte. Takové symboly pro mne ztělesňují skutečnou heraldiku něčeho vzájemného

 

......tak tomu rozumím :-) za dva týdny se vdávám (poprvé a doufám, že i naposled), dvacet už mi fakt není a víc než toho kroužku na prstě si cením podobných věcí, jaké uvádíš. Máme velmi pečlivě schovaný první zoubek, o který přišla moje dcera tím, že se zakousla mému muži do ruky při nějaké jejich pranici o kostky :-)


Body: 5
<reagovat 
fungus2 (Občasný) - 13.6.2003 > To je opravdu dobře napsané.
Body: 5
<reagovat 
MZF (Občasný) - 13.6.2003 > Prvně v tom nevidím prakticky nic, co by odpovídalo fejetonu.
Největším nedostatkem je naprostá nesourodost odstavců. Nijak ti na sebe nenavazují a když jsem se do některého ke konci začetl, musel jsem si v dalším zvykat zase na nové prostředí a scénu.
Je zbytečné k hlavnímu příběhu psát „omáčku“. Tím myslím nalezení prstenu a vrácení alkoholu.

- „Tak a všechno je v hajzlu,“ – nejlepší pasáž textu

- „…skutečně i vypadalo…“ – to i je tam naprosto navíc, máš ho v té větě dokonce dvakrát
- „někdy, někde, nějak“ – stačilo by někdy, někde. Takhle je to příliš.
- „vzpomínáme s něhou a nostalgií“ – řekl bych, že poté se vzpomíná už jen s tou nostalgií, něhu bych vyšrtl

Vtipnost je téměř nulová.

<reagovat 
 jelen (Občasný) - 22.6.2003 > MZF> MZF, zkoušíš kritizovat a seš v tomhle případě úplně mimo mísu, to vrácení flašky je hlavní myšlenka, sdělení, poenta a podle mě i nejlepší pasáž textu, já to tak cejtim taky, i když bych to asi neudělal (whisky je fakt príma). To, že odstavce nenavazujou, je sled vzpomínek na základě asociací a má to vytvořit nějakou atmosféru, možná dát věci do kontextu. Vtipnost neznamená, že se u toho budeš Ty popadat za břicho. Spíš se z toho zkus poučit, povšimni si životnosti postav vytvořené relativně minimálními prostředky. Jestli je u Tebe tohle objektivní hodnocení, tak zkus někdy vzít takovej metr na sebe.....
<reagovat 
Harfička (Občasný) - 3.9.2005 > Hezky se to čte...jen kdyby všechno v životě dopadlo tak hezky, jak píšeš...nebo si přeješ...???
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
(1) 2 3 4 5 6 7 8 9 10 12 12 14 14 15 16
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter