|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
U matematiky mám to již spočítáno. Vyznamenání kvůli ní mít nebudu, i kdybych se postavil na hlavu. Mám před sebou poslední osudovou písemnou práci, jež může, anebo nemusí rozhodnout o mém propadnutí.
Další předměty přírodních věd se rovněž potápějí, že už nemá smysl konat nějaké to úsilí. Ustupuji tedy agresivnímu vetřelci, špatnému osudu. Již skoro nedocházím do školy, protože se bojím, že bych mohl opět chytnout špatnou známku. Ani humanitní předměty mě nelákají. Dokonce nové učivo uniká do ztracena.
To už nemá cenu. Ani se nesoustředím na okrajové předměty typu základy společenských věd. Ani sport mě nebaví, takže je mi špatně před hodinou tělesné výchovy, z níž musím ze zdravotních důvodů rovnou odejít.
V domě dětí a mládeže nějaké slečny vybírají a třídí velkoplošné obrázky zvířat ze zoologické zahrady. Já zjišťuji, že už to nemá cenu. Musel bych asi změnit studijní prostředí, ustoupit dokonce ze svého bydliště, začít někde znovu. Nic mi neříká vůbec nic. Mezilidské studijní i přátelské vazby přímo otráveny. Tak hořký je studijní ústup, totální porážka.
Ani pohled na jednu slečnu na hřišti mi nepomůže, nemáme si totiž co říci. A tak tiše odcházím, do mlhavého neznáma i nejistot z absolutního propadnutí.
Václav Kovalčík, Zlín
|
|
|
