Jsem chřestýšem, jenž chřestí v zármutku úděl svůj žalostný.
Na rušné dálnici plazím se žárem, plazím se Státy.
Jsem haněn, dosti neoblíben, v říši lidí tisíckrát!
Přitom hlodavci v polnostech a stodolách – toť můj denní chléb v naprostém zoufalství,
bídě a beznaději.
Jsem však užitečný, i když prudce, smrtelně jedovatý!
Snadno se nechám vyprovokovat, šlápne-li někdo na mě, anebo jen tak se přiblíží!
Jsem chřestýš, jenž chřestí v zármutku svém nekonečném,
a budu moudra chřestit dál.
|
