Žena mého života
šibalka modrooká, s přidrzlým úsměvem, ukradenou koloběžkou, hraje si s pannami. Je jí šest, možná i sedm.
Šel jsem kolem ni a začal si s ní hrát. „Jsi blbý!“ Odsekla a vyprskla smíchy. Možná i na tom něco bylo.
Šibalka dospěla a ležela vedle mne v posteli nahá. Bylo jí šestnáct, možná i 17. Rozpustile se na mě usmála a prohrábla si zpocené vlasy.
Hráli jsme si zase spolu a ona mi říkala hlupáčku, Možná i na tom něco bylo a já o ní přemýšlel.
Modrooká šibalka vyrostla. Máme auto, dům, zahradu a zahradníka. Krásné modrooké děti a jí je třicet šest možná i 37. Teď už si nehrajeme a ona mi říká hajzle a hlupáku.
Přemýšlel jsem o tom, a asi i na tom něco bude.
Přesto ji miluji a stále si chci hrát...
|