DÉŠŤ
Tichou hudbu slyším,
co to jenom je?
To déšť si tu prší,
jeho hudba bubnuje.
Déšť – očistná koupel chodníků,
v lampách se světlo tříští
a stéká blíže kotníkům,
kapka co kapka ve vteřině příští.
Prší – déšť bubnuje a já nechci domů,
trávu, listy ve svém taktu laská,
voda stéká i po kůře stromů
a s deštníkem lehce tleská.
Velká mořská bouře zuří,
když tisíce kapek klouže,
ve svém pádu se zanoří
na silnici ke dnu louže.
Ta symfonie mizí ve tmě
na útržcích větru
a nechává tu jen mě.
Je zas ticho
a z tanečního parketu odešel déšť.
|