NA VÁNOCE

Na vánoce lidi jdou

do kostela chladnou tmou,

šaty se jim větrem dmou.

V kostele kleknou, zpívají,

co od Boha žádají?

Což mohou se snad domoci

nějaké jeho pomoci?

Ty modlitby snad vyslyší

nebo je vůbec neslyší?

Vždyť jsou tam jen zdi z kamene

a stejně se nic nestane.

Proč staví se mu velké chrámy,

to že je, jsou jenom fámy.

Proč zlatý kostel, k němu věž,

všechno je to jenom lež.

Byla Marie pannou snad?

Musela jistě chlapa milovat,

aby snad neměla ostudu,

vymyslí příběh o svém osudu.

O vánocích se On narodil,

já pochybuju, že kdy žil.

Ten, kdo bibli kdysi psal,

jen tip z pohádek si vzal.

Co lidí věří v jeho sílu,

ve víně vidí jeho žílu

a v oplatce z pšenice,

vidí zas tělo Ježíše.

Přesto mu pořád zpívají,

farářům ruce líbají,

ti pozvednou s vínem číši

jak kouzelníci ve své říši,

zamumlaj pár zaklínadel,

ať políbí si všichni prdel.