|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Znáte ty noce
kdy tma je jak chlupatá deka
z které nemůžete vylézt
Ty noce
kdy v zádech cítíte tíhu
která vás leká
noce
kdy dlaň je měkká
V těch nocích splín vám sedá po boku
a galantně vám dělá společníka
v oku, které nenaříká
číhá divná touha s krytá
a ty měkké dlaně pálí
V povzdálí tušíte myšlenku
která by vás možná zachránila
jenže vy se jí bojíte
vy z ní máte strach
vy nevíte, co vás od ní čeká
a je vám náhle blízká
ta chlupatá deka noci
kdy se cosi dusí
a dlaň je tak měkká
Jenom kdyby tak nepálila…
Cožpak to musí být?
Skrýt se někam
nebo utéct před pocitem, který leká
Probůh, na co vlastně čekám?!
Jako by to mělo cenu
věřit, i když není čemu
probdít noci s blbým splínem
klínem tušit vlastní vinu
nevykonaného činu
když tě měkké dlaně pálí
V takových nocích slzy vysychají
a vůbec je vody nějak málo
Kdyby se probůh aspoň něco stalo
jen aby nebylo tak prázdno
Kdybychom se aspoň báli tmy
tak jako když jsme byli malí
Teď uleháme slepě do tmy
a jen ty dlaně nenasytně pálí…
|
|
|