|
Pravdivá chvíle
Znáš jasné chvíle na rozbřesku,
kdy ráno vstává ospalé,
kdy sny už mají na mále
a noc je náhle plná stesku?
Kdy proniká tě k uzoufání
překrásný pocit vnímání
a prorůstá ti do dlaní
přilnavým kouzlem dotýkání.
Ta chvíle, co je na hranici
dvou světů, v kterých tápeme,
kdy ne už spící, polobdící,
viděním jati, chápeme.
Jak chvíle, kdy po milování
máš hlavu na mém rameni…
z ní moje touha pramení
a ani den jí nezabrání.
Jako když v tobě po koncertu
poslední motiv doznívá.
Ať všechno kolem táhne k čertu,
ta chvíle, ta je pravdivá.
|
|
|