zkuste někdy zažít den
v tmavém brnění,
obklopit se zadělanými
okny s šedivými žaluziemi a bloumat bez
lidského hřmění,
ulicemi prostupujícího jásotu
i neustále si stěžujícími
nářky, radovat se ze samoty bez
uši drtícího, krákoravého hlukotu,
milovat snění
tak jak obdivujeme nepatrný šelest
křídel života
a tancujeme v podmanivých rytmech bez
vyčerpání průzračně čistých cest.
právě sedávám za hradbami
toho tmavého brnění
a mám chuť usnout na věčnost,
pokud bych ovšem nechtěl psát,
nechtěl vypadnout
z toho snění.
nechte mne, prosím, ještě
snít.
|