V katedrální zahradě Santa Eulalia

tiká polední stín

v ní sladce se přívírají oči

ale... u svatého Marka... raděj nespočiň! 

 

Těkají a prostupují dechem vlhké stíny

nijak svaté čichají v příchozích

jejich naděje a chvění prahnou

vyprostit se dotekem z temné otázky

v niž kdysi uvízly...

 

Přes obrovité zdivo

do katedrální zahrady Santa Eulalia

nese se kytarové lamento a stream:

oddechni... ale nespočiň!