Míříme
ale nevzdalujeme se
Muži v tomto přímořském pásmu
mají i na sklonku stáří
v očích a na rtech tutéž bázlivost a sny jako v dětství
Občas v noci vykřiknou do šera pokoje
nesrozumitelnou kaskádu hláskovaného úleku...
Lodě a jachty se pomátly
a docela nedávno se bez boje
odpoutaly od harmonie rybolovu
Němé a zadumané teď na slunci doutnají porážkou
a trýznivou degradací na pouhé trámy pro výletníky
Vše tekuté a nořící se
propadá se do zbytečných posunků
škodolibě provozovaného nesmyslného pirátství
protože trochu loupeživí musejí být všichni
bez výjimky
Posouváme se...
ale vzácné látky našich snů a představ
dříve tak nařasené a v nádherných záhybech
magnetizující svými třpytivými barvami
jsou dnes jen kdesi nahrubo odfláknuté cáry
smotaných povalujících se hadrů
Jsme tedy napospas
nikoli vůči hlubinám noční nebeské růže
spíš občas v špinavé pěně příboje pohozené
pokroucené a věčně špínou zanášené
pet láhve
Hovoříme stále s nepochopitelnou sebedůvěrou
ale ti bystřejší ujíždějí v sobě
do všech možných vzdálených končin
a hledají stopu něčeho
co by jim připomělo štěstí a radosti tak pradávné
že na ně obyčejné rozumování nikdy nestačilo
Pobřeží je dnes vlídné
a tak snad budou mít na své straně
při plavbě přízeň v tom zvrtaném údělu
a až se za úsvitu budou vracet
budou svým ženám a milenkám vyprávět
ony fantaskní nekončící příběhy
vonící příslibem...
|