"O barevnosti
Jellymann G. kráčel po šedé nekonečné silnici. -I suchá tráva kolem byla šedá a smutná, prostě ta cesta celá byla nudná k uzoufání.
Snad by Jellymanna G. dočista zahubila, kdyby tak mnoho nevěděl o barevnosti, o tom, že i šedá ve své jednotící síle je pouze jen jednou z mnoha, i když třeba již dlouho to tak nevypadá, a také ovšem kdyby se lišácky neujišťoval, že je to dnes určitě naposled, co je nucen takovou chůzí, spojenou s vyčerpávajícím úsilím a mnohými útrapami, překonávat tuto nevlídnou komunikaci, nahrazující nedostatek ušlechtilých chodníků v jeho směru.
Díky svým zkušenostem tedy Jellymann G. ukončil to putování vcelku dobře, jen s otlaky na několika prstech. -Ty se mu ale před další podobnou cestou zahojily.
Se zdravýma nohama nemusel se bát žádné vzdálenosti.
Později naučil se navíc myslí nejprve se přenést za ten zničující šedý úsek, a počkat tam na sebe. Pln úsměvu hřál se potom již dávno dopředu za posledním dnešním těžkým krokem, hřál se v tom "malém" cíli za další překážkou, v tom cíli, tak hýřícím barvami ! ."
|