"O počínání v kruhu
Jellymann G., dbaje svého denního rozvrhu, vyšel si odpoledne na vycházku po své navyklé trase, a najednou zjistil, že je bludná.
-Procházel se po ní ještě chvíli, dokud se mu zdálo, že jej to baví; -dokud měl prostě pocit, že alespoň nějak je ještě , i v této situaci, vnitřně obohacován .
Za nějakou chvíli však zatoužil vymanit se z tohoto kruhu, a tak obrátil se pojednou k bezstarostnému vykročení směrem ven; - šlo to krásně a chodník se mu zdál nový, ale potkával zase jen známé objekty svého starého kolečka. -Napnul tedy síly, a snažil sveřepěji ráznou chůzí rozšířit alespoň ten nepravidelný jeho průměr; - sám ovšem cítil, jak je jeho počínání marné; -měl po obvodu jen své "staré" orientační body.
Marně revidoval svoje kroky, když očima ani na okamžik neopustil tyto svoje mezníky !
Zachvátil jej strach, a ve vyvstalé panice začal svoje území napříč křižovat; -zdálo se mu chvílemi, že konečně objevil něco, za čem má cenu jít, a co jej konečně ...vyvede, vždy se však v tom "nastávajícím" šeru ukázalo, že jednalo se o zkreslení perspektivy, a že zdánlivě nový a vzdálený objekt je součástí "něčeho" z "toho starého" tady u něj v kruhu.
Nyní ještě lépe viděl, že takto ...nemůže jinam dojít, než tu k prázdnému úlu, tu ke stromu rozlomenému větrem, tu k mírnému, lysému pahorku, který tak dobře znal !
Měl štěstí, že usedl zrovna na onen pahorek; - tušil snad, že v jeho prostoru je to ještě to nejlepší místo.
Z něj totiž, když stále více spolu padaly noc a těžká beznaděj, uviděl světýlko kuchyně. -V ní na něj jistě již drahnou chvíli čekají s večeří. Veškerý strach jej opustil. -Radostně rozběhnul se tím směrem, a nepohlédl ani mírně stranou; nelákala ho již žádná z těch zčernalých siluet!
Nazítří ale, za světla, stal se opět lehkovážným, a zabředl znovu do podobného martyria.
Teď ovšem věděl alespoň přibližně, odkud má čekat svou spásu.
Když tak navykl tomu správnému, nadějnému směru, a vždy rychle, bez problémů jej svýma očima objevil, začal navíc něco tušit o letu vně všech nesvobodných kruhů, o letu ke Světlu, co neztrácí se vedle Slunce, o letu, co vyvede jej jednou navzdory všem mezníkům až úplně, úplně ven ! ." |