Posedlý tančím po nebi,
jsem stín hroutící se svíčky
Vzduch mění konzistenci,
chce přítomnost udržet si,
Mé obrysy opouštějí hostitele
Na jevišti každodennosti,
Jímž průvod masek líně protéká,
doutná hluk spárou nevšednosti,
Okamžikem absurdním,
jako zlomené kopí vítězného žoldáka
Stržená škraboška krásné dámy
Obnaží chladnou ironii namalovaného soucitu,
Ten stržený obvaz z nehojící se rány
Pohrdlivý smích davu, tepající rytmem mechanické hračky
chápe milosrdenství coby kámen kolem krku
Předměty oblékají jména, začíná karneval.
|