ztratila (Občasný) - 30.6.2006 > přiznám se, že já zas nerozumím téhle větě pokus o dovtípení se reálnosti textu... nešťastným" - netvrdila jsem, že ho vnímám jako autobiografii, jde mi spíš o autentičnost, uvěřitelnost, myšlenkovou stavbu. Několik příkladů jsem uvedla už v prvním hodnocení.
* postava babičky. umírá, má nějaké jistě zásadní zdravotní problémy, které vnuk nějak reprodukuje (nemocná - nesahat na ni; hnis v oku), blbé ovšem je, že to neumíš popsat, respektive ten popis udržet: vedle dýchání, spaní a sýpání babička k vnukovi pronese delší souvislý projev o daleké cestě a podá mu (jaksi plynule, samozřejmě - což není minimálně nijak zpochybněno) bibli.Nerovnoměrnost. Jako by autor místy zapomínal, že obcuje s umírající babičkou. Brát babiččinu ruku do své ruky je tu prezentováno jako akt odvahy, ale i akt nečistý: to se mi příčí.
* příbuzní. zákaz dotýkat se babičky mi spíš evokuje nemocného psa s nějakou infekcí. na druhou stranu: pokud je matka na malé dítě opatrná, proč ho nechá samotné s umírající babičkou? co dělají ostatní, zatímco poslední chvíle s ní tráví malé dítě?
* naopak ta věc s babiččiným šedým okem se mi zdá povedená.
* fakt, že se vypravěč musel druhý den ráno obléct do obleku evokuje pohřeb. ale pohřeb se přece nekoná den po smrti, nebo dokonce ráno, umře-li kdo v noci. a den po smrti někoho blízkého není důvodem k převlečení do společenského oděvu: nebo se mýlím???
* "Celá rodina neřekla jediné slovo a když náhodou někdo promluvil, všichni se naň podívali, jakoby řekl něco nevhodného". - zas nevím, zda fabuluješ, nebo vycházíš z konkrétní vzpomínky, možná je to odlišná životní zkušenost, ale podle mě po smrti následuje jednak zařizování, jednak takový to vypovídávání se z bolesti a semknutí se, jednak hádky o majetek.
* Po snídani si mě tatínek vzal stranou a přemýšlel, jak mi říct, že babička umřela. Nakonec mě jen pohladil po vlasech a řekl: „Ber to jako chlap, Lukášku,“ což mě poněkud zmátlo - tady se tatínek jeví jako naprostej trotl a mě to vážně evokuje spíš rozpaky otce z toho, že má synovi nějak věcně naznačit, že penis patří do vagíny a nemůže najít ta správná slova...
* „Víš, babička se vydala na dlouhou pouť a už se nevrátí.“ - možná prostý výběr slov, působí na mě příliš komisně. a situace není komisní, je velmi intimní.
* čas na konci povídky ti taky příliš nehraje, protože popisuješ příběh z dneška (protože dítě nevnímá boha jako samozřejmost a kreslí do bible, má svůj vlastní pokoj, je oblékáno do obleku) - jenže dnes ti mrtvolu z domu během několika hodin odvezou, jistě ji tam nenechají 48 hodin, mrtvola jistě neleží v dosahu kohokoli jen tak v ložnici, zatímco všichni se veselí v kuchyni.
- jakožes to napsal dobře včetně pointy, včetně spousty malých podoteků a detailů a chřestítek pro čtenáře: ale protože to je takhle myšlenkově nedotažený, nedomyšlený, něco si šineš, aniž bys přemejšlel, zda to není pitomina, není to dobrej text.