Jeli jsme s tátou na hokej. On jednou rukou řídil a v druhé držel cigaretu. Když zastavil na červenou, kousal si horní ret. Na oranžovou jsme se rozjeli a nikdo nás nepředjel.
„Tak co? Máš už holku?“ zeptal se mě jako vždycky.
Táta se mě neptal, jak se mi vede ve škole, jaké mám známky nebo jestli mámu nezlobím. Ptal se mě výhradně na holky. Rád jsem tu otázku slýchával, ale nerad na ni odpovídal.
„Nemám holku, tati. Je mi dvanáct!“
Táta se na mě podíval a chtěl něco poznamenat. Poznal jsem podle cukajících koutek úst, že mi chce vyprávět jednu ze svých vzpomínek z mládí. Ale okamžitě tu myšlenku zavrhl a mezi rty vložil cigaretu a potáhl.
„Copak se ti žádná holka nelíbí?
- - -
Nemáte ve třídě hezkou holku?“ ptal se a když jsem ani tentokrát neodpověděl, dodal: “Ale - líběj se ti holky, že jo?“
„Jasně, že máme! Nela je nejhezčí.“
Jako vždycky jsem se nechal vyprovokovat. Táta to moc dobře věděl a culil se na přední sklo.
„Tak ji sbal.“
Bál jsem se, že to řekne.
„Není můj typ.“
„Před chvílí jsi řekl, že je nejhezčí.“
„Ale o fyzickou krásu nejde. Musíme si přeci rozumět i po duševní stránce. A taky ji nemiluju.“
Táta vyndal cigaretu z úst a zamířil k nejbližší pumpě. Podle kontrolky byla nádrž zpola plná. Zastavili jsme a táta se na mě upřeně podíval.
„Kdes to četl?
To ti řekla máma, že jde hlavně o lásku a vůbec ne o fyzickou krásu?“
Bylo zbytečné se ptát, ale i tak jsem odpověděl: „To ví přece každý, tati.“
Típnul cigaretu a vystoupil z auta. Cestou přemýšlel, jak mi vysvětlit, že na ženě je nejkrásnější právě její tělo. Vrátil se s Playboy magazínem.
Dokouřil třetí cigaretu, když jsme dojeli ke stadiónu. Pak vylezl z auta, zašlápl vajgl a já měl pocit, že ho všechny ženy sledují.
Sparta vyhrála 3:1.
Po zápase mě vzal do kabiny hráčů a já viděl nahého Žemličku, kapitána Sparty.
Když jsme odjížděli, slíbil, že mi představí i Dominika Haška. Prý se spolu jednou ožrali. Těšil jsem se, až to všechno povím spolužákům a budou mě mít za lháře.
Po dlouhém tichu se zeptal „Jak se má máma?“
„Dobře.“
„Hm.
Tak ji pozdravuj.“
„Dobře.“
Táta zaparkoval před domem. Rozloučili jsme se a já měl divný pocit. Pocit, jako když spadne hvězda a přitom na obloze žádná nechybí. Divný pocit.
Táta načal druhou krabičku Marlboro a odjel... |