|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Sedí v obývacím pokoji. Celí skleslí. Jako by probděli noc. Lukáš si opírá hlavu o zkroucenou ruku a nohy má na stole. Nela doslova sedí vzhůru nohama. Dívají se na televizi, která šumí a šum i vyobrazuje.
„Neměl bys něco udělat?“ řekne Nela odevzdaně.
„Co?“
„Nevim, třeba pohnout anténou.“
Lukáš na ni pohlédne a řekne: „Máme kabelovku.“
„Možná bys měl zavolat rodičům a zeptat se.“ Usměje se a ještě zvedne obočí, což Lukáše otráví.
Mlčí a sestra pomalu rudne.
„Vydržíme to bez televize,“ rozhodne Lukáš.
Sestra to už nevydrží a překulí se na zem. Laškovně na bratra pohlédne a s jednou rukou v bok se zeptá: „Vydržíš?“
Nečeká na odpověď a spokojeně odejde do koupelny. Je slyšet proud vody a nesrozumitelné zpívání. Bratr zesílí zvuk šumu a zpod gauče vyjme pornočasopis. Prohlíží si vyretušované dívky s copánky a milým úsměvem, pokud zrovna neprovádí felaci. Vypne televizi. Je slyšet pobrukování z koupelny. Lukáš si povzdychne, založí časopis pod gauč a přejde k oknu. Čelo přilepí ke sklu a nechá si ho chladit. Mlha. Nejsou vidět žádné ulice, žádní lidé, jen občas mlhou problesknou světla reflektorů a zazní zvuk motoru, který aspoň na chvíli přehluší zpěv sestry. Odlepí čelo a spatří svůj odraz. Dýchne a odraz se ztratí.
Nela vyjde z koupelny s ručníkem na hlavě, v bílých kalhotkách a bílém tílku. Stojí u zrcadla v předsíni a poskakuje. Prohlíží si vlastní tělo.
„Co bude k obědu?“ ptá se bratr zády k sestře. Ta ho pozoruje v zrcadle.
„...co si uvaříš.“
„Já myju nádobí, ty vaříš.“
„Že jsi starší, neznamená, že tady budeš rozhodovat.“
„Až budeš starší ty, klidně uvařím oběd.“
„Blbečku.“
„Diskrétní matematičko.“
Sestra se zavře ve svém pokoji a Lukáš zůstane sám. Skrze prosklené dveře vidí jen siluetu převlékající se sestry. Uřízne si krajíc chleba a natře tlustou vrstvou másla. Dá Nele ještě čas a poté vejde do pokoje. Sestra si zrovna vybírá tričko. Lukáš jen projde, ani se nepodívá. Rovnou zamíří ke svému stolu. Sedí zády k sestře. „Někam jdeš?“
„Co je ti do toho,“ odpoví Nela a sundá si ručník z hlavy. Má jen džíny a podprsenku.
Lukáš zavře oči. Nechá je ještě chvíli zavřené a pak vyloví z šuplíku učebnici statistické analýzy.
Sestra si obléká ponožku a zároveň kouká bratrovi přes rameno. „Není trochu brzo na učení?“
Neodpovídá.
„Měl bys jít taky ven.“
„Taky že jdu. Později.“
„Jdu se spolužačkama. Už jsi viděl naší třídní fotku?“ zeptá se a hodí fotografii do rozevřené učebnice. „Která se ti líbí nejvíc?“ Stojí těsně nad bratrem. Z jejích blonďatých vlasů odkapává voda na Lukášova ramena.
Bratr uchopí fotografii, krátce si ji prohlédne a podá sestře. Ta stále čeká na odpověď.
„Jana se taky odbarvila na blond?“ Chce ji naštvat, ale sestra se jen ušklíbne a pustí fén.
Lukáš prochází náměstím. Všude kolem mlha. Vejde do první kavárny, která se z mlhy vynoří. Rozhlédne se a zamíří k dívce, která čte knihu a popíjí čaj. „Mohu si přisednout?“
Dívka jen zvedne oči a souhlasně pokyne hlavou. Znovu se začte.
„Co čteš?“
Dívka opět vzhlédne na Lukáše, ale tentokráte si ho i prohlédne. Následně zvedne knihu a ukáže mu přebal s názvem. Idiot.
„A o čem to je?“
„O idiotovi,“ odpoví úsečně a skloní zrak ke knize.
„Hm. Ty jsi odtud nebo tu jen studuješ?“
Dívka se rozhlédne po kavárně. Poloprázdná.
„Jsem Lukáš.“
„Promiň, ale radši bych si jen četla.“
„Asi je to dobrá knížka. Kdo to napsal?“
„Možná by sis měl přesednout.“
„No. Chtěl jsem si sednout právě k tobě, protože jsi jediná, která tu čte. Abych se přiznal, tak vidím poprvé, že by někdo četl v kavárně.“
Dívka se nepodívá otráveně, ale spíše dotčeně. „Tak už jednu znáš.“
„Nechtěl jsem tě urazit. Jsi tím právě že zajímavá.“
„Díky, ale už bych si raději četla.“
„A osamělá,“ řekne a ještě upřeněji se zadívá dívce do očí.
Dívka zavře knihu, nechá několik drobných na stole a odejde.
Číšnice posbírá peníze a Lukáš si objedná neperlivou vodu. Hledí skrze okno, kde není nic vidět. Jen podivně vybledlá šedá barva.
Jakmile odemkne a vejde do bytu, ozve se chichot, který se rázem promění v tiché štěbetání a tlumený smích. Pověsí bundu. Aniž by se podíval do obývacího pokoje, pozdraví a zamíří k sobě do pokoje. Rozsvítí. Všude jsou rozházené šaty, dokonce i na jeho posteli. Shodí šaty na zem, dopije zbytek čaje z odpoledne a s hrnkem zamíří přes obývací pokoj do kuchyně. Sestra se svou přítelkyní ho bedlivě pozorují a čekají, až se na ně podívá. Když projde bez povšimnutí a zapne konvici s vodou, dojdou až k němu a laškovně se usmějí. Konečně na ně pohlédne. Obě mají krátkou minisukni a přiléhavé tričko bez podprsenky. Blond vlasy mají stočené do dvou culíků a na rtech výraznou rudou. „Jak se má náš velký čtenář?“
Zrudne a připraví si cukr a sáček zeleného čaje. Voda začne vařit.
„Nelíbíme se ti snad?“ ptá se Nela, zatímco se kamarádka jen uculuje a kroutí v bocích.
„Co po mně chceš?“
„Snad 'chceme'. Znáš moji kamarádku Janu?“
„Ahoj Jano.“
Jana si přiloží ukazováček ke rtům a pozdraví jako malá nesmělá holčička. „Nazdárek. Nechceš se s náma napít vína?“
„A bylo vám osmnáct?“
Sestra významně zvedne obočí. Lukáš podá Janě svůj hrnek. Voda dovaří a všichni tři se usadí na gauč. Lukáš usrkne vína a zeptá se: „Jak dlouho tu už pijete?“
Jana ukáže téměř prázdnou láhev a Nela odpoví otázkou: „Kdes byl takovou dobu?“
„Měl jsem rande.“
Dívky se hlasitě rozesmějí. „Jistě, jistě. Pan velký čtenář měl rande. A sešel ses s dívkou ze strany deset nebo patnáct?“
Lukáš volně přejde pohledem na Janu. „Nebyla jsi dřív černovlasá?“
„No a?“
„Tohle ti sluší víc.“
Jana se uculí a Nela výhružně pohlédne na bratra.
„Pořád hraješ tenis?“
„Teď v zimě jen squash. Hraješ squash?“
„Mám squashovou raketu. Můžem někdy zajít.“
Nela vyjme zpod gauče pornočasopis a začne v něm listovat a mračit obočí, jako by přemýšlela o nějakém zajímavé článku. „Tady čtu, že Vicky má ráda inteligentní a svalnaté muže a ráda jezdí na koni. Věděls to, Lukáši?“
Jana si přikryje ústa rukou, aby nevyprskla smíchy.
„Jistě, žes to věděl. Stránky jsou od samého čtení pomačkané.“ Listuje časopisem. „A některé dokonce i samou čtenářskou vášní slepené.“
Lukáš se zvedne, rozloučí s Janou a odejde do svého pokoje. Slyší jen smích za dveřmi.
Dvě hodiny ráno. Kostelní zvon jednou odbije. Sestra oddechuje ze spaní a bratr civí do stropu, kde se míhají světla aut. Potichu přejde k oknu a skrze žaluzie vyhlíží ven. Ve tmě jsou vidět jen zářící světelné koule jedoucí v řadě za sebou. Jako padlé hvězdy bloudící městem. Dohořívající s lidmi uvnitř. Pohlédne na sestru. Spí klidně. Vrátí se do postele, zavře oči a přemýšlí. Dech se mu postupně zrychluje. Slastně se pousměje
„Ty masturbuješ,“ pronese sestra do tmy.
Lukáš se otočí na bok a zavře oči.
Všichni tři – Lukáš, Nela a Jana dostali razítko na zápěstí a byli vpuštěni do klubu. Stroboskop odráží různobarevná světla. Je slyšet hlasitá hudba, na kterou nikdo netančí.
„Dojdeš nám pro dvě piva?“ zeptá se sestra.
Lukáš ani neodpoví a zamíří k baru. „Dvě piva a neperlivou vodu.“
Když se vrátí, Nela s Janou už tančí uprostřed parketu s třemi muži v upnutých tričkách s velkými bicepsy a propadlými zády. Lukáš si sedne ke stolu a usrkává z obou piv. Sleduje Janu s Nelou a když se sestra podívá jeho směrem, rychle přejde pohledem na opačnou stranu. Zatímco dopíjí své druhé pivo, sestra s kamarádkou popíjí panáky u baru s jinými muži a usmívají se. Lukáš se rozhlédne po místnosti a zamíří k dívce, která sedí sama.
„Zatancuješ si?“
„Co?“
„Zatancuješ si!?“
„Teď?“
Lukáš zmateně přikývne, na což dívka pozvedne sklenici s červeným vínem. Lukáš také pozvedne svou minerálku na pozdrav a odejde na bar.
Pozoruje dívky a vybírá si: Moc tlustá. Velký zadek. Zmalovaná. Ta nebude chytrá. Moc hubená. Rovnátka. Panebože, ta má ale velkou hlavu! Křivý nos. Křivé nohy. Panoptikum, pomyslí si. Nakonec najde dívku s inteligentním výrazem sedící naproti na baru. Čeká až si ho všimne. Pokusí se o vlídný úsměv a rukou pokyne na pozdrav. Dívka se zatváří nechápavě a následně i odmítavě. Lukáš se automaticky otočí k dívce s rovnátky a řekne: „Ahoj, já jsem Lukáš.“
„Čau, Veronika.“
„Těší mě.“
„Jo, mě taky.“ Usměje se, takže jsou vidět její velké zuby.
„Co piješ?“ zeptá se Lukáš
„Zrovna nic. Čekám až mi přítel přinese pivo.“
Lukáš polkne připravenou větu a nervózně se usměje do země. Kouká ji na boty a pak řekne: „Hrajou hezky.“
Dívka zvedne obočí a souhlasně přikývne. Lukáš už raději mlčí a rozhlíží se kolem, jako by někoho hledal.
Ploužák. Sestra objímá chlapce s vlasy nagelovanými vzhůru. Dikobraz. Jana se směje velkému holohlavému sportovci v tričku s nápisem CCCP, přestože nic neříká.
Lukáš se vmísí mezi tančící. Nemává rukama, ani nevytáčí boky jako ostatní. Jen se houpe do rytmu a rozhlíží kolem. Přidá se k dívce se zavřenýma očima a tančí s ní. Ohlédne se směrem k baru. Sestra mu zamává a vztyčí palec vzhůru. Super.
Zavře oči a tančí dál.
Na parketu je jen několik párů. Ostatní se baví na baru nebo líbají v šeru u zdi. Lukáš zaplatí panáka, usedne a dívá se na skleničku s průhlednou tekutinou. Panáka vezme a vypije na ex Jana. „Bavíš se?“
Lukáš neodpoví. Jen mávne na barmana a ukáže prázdnou sklenku.
Jana pokračuje: „Mě to tu sere. Samej blb,“ a podívá se na holohlavého muže, jak se baví s jinou dívkou.
„Chceš si zatancovat?“
„Ani ne.“ Posadí se vedle Lukáše a unaveně nechá padnout hlavu na jeho rameno. Lukáš ji pohladí po vlasech a usrkne ze sklenky. Je mu dobře. Nemluví, odpočívá. Na levém rameni ucítí poklepání. Velký holohlavý muž s CCCP. Lukáš se nakloní k Janě a řekne: „To je ten blbeček?“ Pak už jen cítí jak ho obrovská ruka chytá zezadu za krk a hází ke zdi.
„Cos to řek?“ ptá se velice soustředěně a bez ruského přízvuku.
„Řekl jsem, jestli to je ten blbec.“ Holohlavému se rozšíří zornice a napnou prsní svaly. „Velice se omlouvám, neměl jsem to říkat. Přece jen tě neznám a člověk by se neměl vyjadřovat k lidem, které nezná. Bylo to hloupé.“
Holohlavý chvíli přemýšlí a pak řekne: „Takže jsi idiot!“
„Jo, i tak se to dá brát.“
„Ne! Chci, abys řek 'Já jsem idiot!'“
„To jsem vlastně řekl. Ano, bylo to nevhodné a hloupé chování. Neměl jsem to říkat, když tě ani neznám.“
„Velkej idiot.“
„Souhlasím.“
Holohlavý se otočí na své kamarády, kteří se jen agresivně tváří. Jeden z nich strčí do Lukáše. Překvapí ho to. Sevře ruce v pěst a zatají dech.
„Máš štěstí. Chtěl jsem ti rozbít hubu, ale když ses omluvil...“
Lukáš zůstane u zdi sám. Chvíli se rozdýchává, pak se podívá kolem a vidí, jak na něj všichni hledí. Zamíří k baru a objedná dalšího panáka. Jana má opřenou hlavu o pult a vypadá, že spí.
Dopije, podívá se na sebe do zrcadla a strčí do Jany. Ta se protáhne a usměje na Lukáše. „Jdem domů. Tady je to mrtvý.“
Sestra se zavře s Janou do koupelny a Lukáš padne na postel oblečen. Oddechne si a poslouchá, jak dívky za zdí rozebírají kluky. Jedna pustí vodu, svlékne se a naloží do vany, druhá odejde do pokoje, kde ve tmě leží Lukáš. Lehne si k němu a pohladí ho po tváři. „Měls mu jednu vrazit,“ řekne sestra spíše jako vtip.
„Zabil by mě,“ řekne bratr vážně a schoulí se na bok. Nela ho obejme a co nejvíc sevře. Lukáš se ani nehne. Leží tak dlouho. Poslouchají, jak teče voda a když přestane, poslouchají šplouchání a nakonec jak voda odtéká. Jakmile Jana otevře dveře, rozpojí se. Nela přejde ke své posteli a Lukáš se vysvlékne do spodního prádla.
Tři hodiny ráno. Kostelní zvon jednou odbije. Lukáš vstane a přejde k otevřenému oknu. Muž s cigaretou si povídá se svým psem na ulici. „Je zima. Pojď domů. Nech to bejt a pojď domů. Vážně je mi zima. Dám ti piškotek...“ Kolem projde starší žena a muž přestane mluvit. Lukáš se otočí a chystá se vrátit do postele. V cestě mu stojí obrys nahého ženského těla. Pohladí obrys po tváři, po krku, ňadrech a nechá ruku nehnutě v klíně. Obrys zavzdychá, vyjde ze stínu a přitiskne se k Lukášovi. Ten zavře oči a nechá Janu, aby ho políbila.
|
|
|
