IV.
Když se probudil
tak kam to zase dneska bude?
v koupelně si velmi opatrně
pořezal oči o zrcadlo bál se otočit
kohoutkem že by se do umyvadla vysypaly
papírové třísky
tak kam to zase dneska bude?
práskly dveře
v zárubních zapraštěly kosti
domu který se neměl rád
pro hlavu těžkou plnou
těch nejbídnějších existencí
polykal a dávil lidi nebylo mu pomoci
ale tohle člověka příliš nezajímalo
doslechl se o další zemi
nevědělo se kde a jak a zda vůbec
hlavní bylo že chodníkům chutnalo světlo toho rána
alespoň nebylo potřeba našlapovat opatrně
jako jiné dny kdy se mstily
za všechny políčky od podrážek chodců
byl to sen a nebyl to sen
a i když se věci patrně nevyvíjely
tak jak by měly stačilo
že se blíží cesta ať už kamkoliv
jedno bylo jasné
mužík s buřinkou na palubě nebude
někdy se člověku zastesklo
po tom podivném společníkovi a všech
jeho energiích
Mužík si zatím lámal hlavu s tím
kam že to měl vlastně namířeno
dva zuby se mu bělaly v dlani
chvíli si s nimi pohrával
když se mu ale prsty pomalu
začaly měnit v ještěrčí jazyky
s úlekem schoval oba řezáky pod klobouk
propadly se do tmy a svět utichl
ze země vyrostla skála
zdálo se jakoby dýchala
její povrch se vzdouval a propadal
jako ženská hruď
tahle představa mužíka pobavila
patrně si na něco vzpomněl
a uchechtl se
v ten okamžik
se skála vhroutila do země
a kráter se zaplnil vodou
ta v příbojových vlnách postupně houstla
v hlínu pohřbívajíc tak skálu
i s podivnými obyvateli
kteří žili v jejím nitru
a o nichž mužík neměl ani ponětí
a loď?
tak kam to zase dneska bude? |