Táňo, má drahá Táňo, vážně už mě začíná nudit to neustálé roztahování prstů, abych mohl na klávesnici vyťukati háček nad třetím písmenem vašeho obludného jména. Mít takovou doménu na internetu, asi bych se z toho musel zbláznit, protože ten háček by mi neustále připomínal, že se jmenuji Váček a v momentě, kdy by mi zamrzl internet, jelikož ještě nejsem připojen přes superlinku EURO – ISDN, okamžitě bych brokovnicí po dědečkovi, co visí nad tou postelí, kde jsme poprvé virtuálně zkoušeli anál, rozmrdnul monitor po obýváku, který je stejně zajímavý jedině tím, že i anglický nábytek může být někdy vlivem vzájemné polohy jednotlivých komponentů i neuvěřitelně nevkusný.

Drahá, omlouvám se, že jsem se nechal tolik unést vášní, ale pochopte. Když rozesíláte denně na třicet seznamovacích emailů, tak toho máte večer plné zuby a ani při nejlepší vůli není ni myšlenky na to, co bylo prvotním impulsem jejich vzniku. Tak mi, poníženě prosím, odpusťte.

NE, musíte mne potrestati, Táňo. Mám vše, co potřebujete. Prvotřídní bič s těžkými olověnými kuličkami, postel potaženou latexem, sbírku pout a dalších roztomilých drobností, které dokáží způsobiti tak kurevskou bolest, že jediným vysvobození je orgasmus, kdy sperma stříká až za devatery hory a devatery řeky, kde princ Bajaja se stejnou náruživostí hobluje sedmihlavého draka.

Bože, stydím se, že nechávám stále tak unést, ale vím, že chápete. Moc dobře víte, kdo se skrývá za fiktivním internetovým jménem. Moc dobře tušíte, že mne musíte poznati osobně. A potrestati mne!!!
Ano, zasloužím si ten nejkrutější trest, kterého jsou vaše jemné ručičky, tak roztomile se vznášející nad klávesnicí, vůbec schopny.

Tak neváhejte a odepište, má paní.