TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pátek 15.11. Leopold

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

>		Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Dvě zrození z kolekce Tělo v duši
Autor: jafa (Občasný) - publikováno 12.8.2005 (18:52:50)

další ve sbírce>

Jedna má křečí staženou tvář

celá se soustředí na to, co se v ní odehrává,

rudý deštník její krve pod sebou tvoří suché světlé místo,

v němž ona zasvítí jako v blesku. Zářivá, horká a suchá, přestože je všude kolem tolik tekutin.

Co ale stihne o sobě uvidět? Vzápětí se všechno noří do tmy, jen dopamin dál tiše prosakuje

Druhá má křečí staženou tvář,

vyhýbá se vlastníma očima vlastní krvi, která je všude kolem-

v kolikáté minutě, po kolikáté ráně si přestane opakovat Tohle vydržím a celá se ponoří do hloubky hrůzy a bolesti

každý den o něco dřív

ráno prosí, aby večer přišel brzo, ale teď prosí, aby život netrval už ani vteřinu

který Bůh je alespoň tak milosrdný, aby jí vyhověl?

Poznámky k tomuto příspěvku

Emmet_RAY (Stálý) - 15.8.2005 > škoda posledního řádku		Body: 5

		<reagovat

whispermoonlite (Občasný) - 27.8.2009 >		Doporučil

		<reagovat

whispermoonlite (Občasný) - 27.8.2009 >

		<reagovat

whispermoonlite (Občasný) - 27.8.2009 > k poslednímu verši mě napadá, že se to může jevit jako cesta z nouze, doslova i obrazně, ale to už je volba autora. pravda je, že přichází jako deus ex machina, nic na něj v předcházejících verších nepoukazuje. a jako motiv obžaloby boží vše-/nemohoucnosti to není zas nic nového. ovšem určitě se dá strávit, kdejaký autor z Pegasova poučení by se za něj nejenže nestyděl, ale rád by jej použil. a přiznám se, že navozovat zázračno takovou mírou realistického jazyka jsem nikdy neuměl a že jsem odedávna volil na první pohled pohodlnější cestu přes metafory a skončil jsem na opačném pólu, takže tento rys tvého stylu na tomto místě zvlášť oceňuji. a kdybych se nebál silných slov, tak řeknu, že jej obdivuji, i když jsem už příliš starý na to, abych jej záviděl. ještě když jsem tady, svěřím se s jedním poznatkem, který mě v tušení provází od počátku četby tvých textů, ale dnes jsem si ho teprve plněji uvědomil. troufnu si říct, že většina autorů, včetně mě, NETVOŘÍ básničku v tom smyslu, že by vyšla od nějaké synopse, od plánu vyjadřovaných tematických obsahů o potom, od souboru pocitů vjemů apod, z nichž by měla text vytvořit a potom by tuto představu realizovala v praxi. většinou se autoři nechají vést textem prostě dokud se momentální zřídlo nevyčerpá, někteří jsou schopní to nějak upravit, ale málokdy je na textu poznat, že má od začátku do konce nějakou nezbytnou logiku, že je vystavěn na nějakém půdorysu, že je stvářelo vědomí o tom odkud kam jde a co v něm má a nemá být. neodhadnu do jaké míry jsi ty schopna tohle všechno ohlídat, ale dnes mi akorát přislo nápadné, určitě i díky tvým slovům o šroubování apod., jakou ty básničky mají vnitřní zákonitost. tenhle tvůrčí nadhled, který je charakteristický pro práci s rozsáhlejší prózou. to je u tebe třeba zvlášť ocenit, protože se to projevuje v tvarový čistotě. nedokážu to přesně vyjádřit. souvisí to s tím, že v nich skládáš malé syžety ze situací a to jim dává tu logiku, ohraničení. a myslím, že v důsledku se to dobře projevuje v energii textu. ty to určitě tušíš, dáváš mu řád v lineárních vztazích, v začátku a konci. obrazněji bych to vyjádřil tak, že přistupuješ k textu z vnějšku, zatímco mnohem častěji (a čím méně uvědomělý autor, tím pravděpodobnější to bude) se lze setkat s básničkami, na nichž je patrné, že ony vedly autora.

		<reagovat

	jafa (Občasný) - 11.12.2009 > whispermoonlite> "básničkami, na nichž je patrné, že ony vedly autora" - aha, tady píšeš o tom svém poznání, že texty nějak neobvykle plánuju/ konstruuju v předem promyšlené kostře/ konstrukci... ale nedělám to, ono mi to tak intuitivně vyplyne asi. Třeba tady za tím stojí prostě primitivní údiv, frustrace a vztek nad tím, jak se ty nesourodé zkušenosti ve světě paralelně pokládají, a intuitivní potřeba konfrontovat je, aby se mi stalo víc zřetelné, že vedle sebe (v sobě?) jsou. Čili ne myšlenková práce, ale též pocit mě vedl...

		<reagovat

	whispermoonlite (Občasný) - 11.12.2009 > jafa> jo, tohle je ta správná poznámka, k níž jsem implicitně odkazoval, když jsem srovnával svůj a tvůj přístup ke vznikání textu, tvůj tedy v té podobě, jak jsem si jej vysoudil z výsledného textu. tak na jednu stranu mě to docela překvapuje, když říkáš, že je to jinak, ale ono to nemusí taky znamenat, že je to jinak úplně. oba se v těch výkladech soustředíme na trochu jiný aspekt vzniku textu, zdá se mi. - nešlo mi o to zdůrazňovat, nebo dokládat, že konstruuješ na úkor pocitu. - pravda, moje formulace by se tak dala vykládat, ale to ji teda musím upřesnit. - moji pozornost zaujalo hlavně to, jak jsou tvoje texty, jako je i tenhle, zvnějšku do středu, nebo odshora dolů uspořádaný, jak je tam poznat ta kontrolovaná struktura. kdybych dal nějaké příklady, např. egil by patřil na tvou stranu, zatímco já, nebo citizen postupujeme úplně opačnými směry. - samo o sobě tohle nic nevypovídá o tom, jaký je v nich pocitový, prožitkový, výrazový náboj. - možná, je to jen momentální nápad, způsob tvoření souvisí s tím, jakým způsobem se projeví angažovanost subjektu v textu - ale i tak by to měly být dva oddělené procesy, angažovanost a způsob tvoření. - na čem tedy záleží nakonec je tvar a jak přes něj a skrze něj proniká význam. celé si to teď vysvětluji tak, že to, jak jsou tvoje texty napsané, jak se jeví tvarově, vypovídá a tom, jak je strukturované tvoje prožívání a vnímání světa snad už na předjazykové,nebo nějaké předvědomé úrovni (teď fakt neposoudím, jaký zankový systém používá nevědomí) a ty prožitky mohou už takto vypadat, aniž bys je musela do jejich tvaru nějak zvlášť nutit. Tzn. že se u tebe tvorba klidně může odehrávat na intenzivní prožitkové úrovni, ale to "pronásledování" jádra se nakonec vyjeví jako jeho ovládnutí mnohem spíše než jako ponechání se jím ovládnout. Asi na tento rozdíl v "ovládnutí" jsem chtěl upozornit, když jsem zmiňoval různé typy autorů. Jinak bych ti přál, aby tě i dál vedly pocity, pokud si to přeješ (ale to je jedovatá poznámka, že?) :) Máš pravdu, u tebe může mít to citové prožívání v textu takovou nezvyklou, nebo spíš jedinečnou podobu. Potom to může mást, že to nevypadá jako u jiných.

		<reagovat

	jafa (Občasný) - 14.12.2009 > whispermoonlite> Nemám v tom vůbec jasno, ale myslím, že tahle snaha pojmenovat vlastní pocity pro mě opravdu znamená snahu je ovládnout; zkusit vypovídat se z traumatu či trumátku znamená zkusit se ho zničit či pokořit; ... najít slova pro bolestné, protože příliš silné emoce znamená zasadit si je do své struktury, a tím je stáhnout na svou úroveň, "pod sebe", zpřehlednit to, co příliš bolestivě "přesahuje", "ovládá"... a tedy: pojmenovat = pochopit = přestat tolik silně prožívat, což si člověk často přeje ze všeho nejvíc. A je to vlastně i důvod všeho tohohle "psaní". Jenže - nenapadlo by mě, že to někdo může "mít" jinak! (A ještě navíc: "zveřejnit" svá zahanbení nebo stud je pokus zmocnit se jich, dostat se nad ně, popřít je a nenechat se jimi ovládnout... viz všechny částečné nebo úplné coming outy)

		<reagovat

	jafa (Občasný) - 14.12.2009 > whispermoonlite> koukám, že jsem to nějak přeuvozovkovala... no co už...

		<reagovat

	whispermoonlite (Občasný) - 14.12.2009 > jafa> no já myslím, žes ten proces popsala přesně a nádherně. tak, jak to předkládáš, si to dokážu výborně představit. teď jestě co s těmi uvozovkami. patrně bude ve hře ještě nějaká opačná tendence toho procesu, nebo jeho částí. Např. to, že v nějakém významu, to teď neumím specifikovat, to, co vnímáš, že je pod tebou, doopravdy pod tebou není, nebo že to, co vnímáš jako přesahující, nakonec nepřesahuje (neumí, nedokáže, nechce - to už by se týkalo toho, jak jsi s takovýmto prožíváním za sebe spokojená - možná chceš, aby přesahovalo, ale nedá se to zvládnout a výsledek je, že se přesahu nedostává a je to vnímáno jako nechtěný deficit). V tvém výkladu mě zcela zaujal poukaz na přílišnost emoce, prožitku, nějakého obsahu atd. A musím na to myslet ve vztahu k těm textům, protože to je právě to, co je na nich nápadné a co může zavádět, jak jsem psal výše, že z nich žádná přemíra citu nesrší, nezavalují mě přívalem toho, co chceš mít pod kontrolou. Daleko víc na mě působí tou schopností zvládnutí a ovládnutí. Ovšem budou to spojené nádoby, protože energie tam je, takže přetavený poukaz na prožitek tam také musí být. takže se ti daří tu kontrolu praktikovat a kdoví, i to může být jedna z přijatelných (a příjemných) podob emocionalty (navíc na opačném pólu k sentimentálnímu klišé). nejsem statistik, ale řekl bych, že většina autorů to má jinak, že touhle cestou jde málokdo, to klidně zopakuji. a nakonec, když ocituji "přestat tolik silně prožívat" - to by mě samo nenapadlo, ale když si to dávám do souvislosti, i o tom ty texty mohou v důležité míře být. pro mě je klíčové tvé sdělení o potřebě zvládnout citové prožitky, to mi zcela otevřelo náhled na tvůj styl.

		<reagovat

	jafa (Občasný) - 14.12.2009 > whispermoonlite> Máš toho tolik v hlavě... budu zas přemýšlet o tom, co jsi teď otevřel. Děkuju. Pokusila jsem se Tvýma očima podívat na své texty a našla v nich verš: "v tomhle městě jsem se nechala ovládnout pitomou romantickou hudbou, která mi zabránila slyšet pravdu". A taky Kolářův tvrdý citát o tomtéž: není přípustné nechat se čímkoli ovládnout... nechat se čímkoli vléci... Každopádně je to boj, ty naše n/emoce. Intuitivně se bráníme nechat je rozjet do plných otáček, do úplného bez-vědomí, do úplné vlastní bezmocnosti, úplné hysterie. A ony by nás ovládly tak rády... Ovšem co je to to "nás", že jo. Zajímavý.

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + osm ?

Napsat autorovi (Občasný)

	(2) 3 4 5 6 7 8 9 10 12
	(2) 3 4 5 6 7 8 9 10 12

	další ve sbírce

Addictive Zone Orbital Defender Game