Je jako plastiková láhev, která násilně svírá vypěněnou vodu
Až když jsme spolu samy, voda se rozlije v přecitlivělé moře
V tu chvíli už je nesvá, v bezvědomí, nehezká a nekontrolovatelná
Láhev u dna se naplní studem a pomalu stoupá vzhůru
Zřejmě má velkou přitažlivou moc, protože když je na hladině, voda se poslušně vrátí zpátky a všechno je jako dřív
Poznala jsem jeho tělo tak dokonale, jak jsem uměla
Měla jsem na to víc než jen několik měsíců
Dokonce jsem chtěla studovat biologii, abych věděla, z čeho se skládá jeho krev, kůže a ostatní, co není vidět
Ale nikdy jsem nedokázala slyšet, co říká
A nikdy jsem ani neviděla toho, kdo mluvil
|