Černočerná tma

                lidé, domy, světla – všichni utíkají k jednomu bodu

Tou ulicí jdu já sám, ve skle vidím svůj obraz

                On se směje, já pláču

                On skotačí, já jdu těžce

                Já padám, on se směje.

Černočernou tmou směrem k nekonečnu

                Já a můj druh

                Kolem lamp zlaté křížky

                Oči si nemohou zvyknout na přítmí,

                uši na ticho.

Přes den vše září, že nevidím detaily,

                v noci nevidím nic.

                Život v šeru - život krtka

                jsem ztracen – sám kopu svůj tunel.

Černočerná tma