po houbách bývám ironický
až zatuhne mi pant

a od teď to tak bude vždycky
ať zpívá
lidský
muzikant


písničku, která hladí listy
a dotýká se skal

netóne čistý
pro sólisty
za tě bych gatě dal


rohatý na prameni věku
mám v sobě hlucha míst

co myslíš, bude po člověku
kam život sémě chvíst?


po houbách mívám
břicho v blátě
a pod koleny třes

jdu s fleky mechu na kabátě
kde zná tě
každý les


jak před očima houstnou mžitky
to rozplývá se svět

zloduchu můj
duj
ještě břitký

pak tanči naposled