|
...je nutno bez stínu iluze počítat s tím,
že každý rytíř slova
je zároveň jeho potencionálním vrahem,
jelikož na každém možném horizontu poznání
bývá jen život a smrt
obojí jako jedno...
už v mládí měl jsi stovky let
na hrobech tvých
jen kýče svící
to vesmír kých
teď po tisící
mu zase cuká ret
a k sakru vím
že rád bys sed
si k ohňům našich dědů
však žijem teď
a jsme jak led
tak divní od pohledu
škoda ti
kovat všivých mečů
kordíků, šavlí, dýk
víš,
už ti nikam neuteču
a když
tak za zánik
a když
tak s křídly z peří hada
neb básník je vrah slov
tradáááá...
a moc se neovládá
když vykrádá si rov
|
