k ránu
se neklesá
bez hlesu do listí

jsem vězněm noci
a prýští mi z dlaně blín

jde scestím lesa
jak šílení artisti
noblesa životních rozvalin

nad tůní visí
v závoji bludných par
až do krajiny splývá

máš světské rysy
jsi
předsmrtný Lomikar
až dráž
se nepřežívá

plamínek svíčky deštěm bit

na pravdě živých
jména
vrytá v čediči

a nemodlit se
toť ten klid
co prostor rozesténá

když do modré
se rozkřičí