Město září nočními světly
a nad hřbitovem
ve větru,
krákání havranů
přináší zimní chlad.
Jsou dušičky.
Je první listopad.
Svíce září plamenem svým,
pod mramorovým kamením.
A listy stále padají,
ty nikoho se neptají,
oddaně leží na hrobech
a tiše jen šumí
o mrtvých lidech...
Stařenka kráčí alejí
s kyticí v rukou svých...
….a neviditelné děti stále
běhají
mezi hroby.
V listí se válejí.
Jen jeden hrob, mezi všemi,
nezáří,
nesvítí.
Asi na něj zapomněli.
Bílou jeho fotografii zahaluje tma.
Je tam sám.
Jsem tu sama.
…..nad hřbitovem zpívá smutek
a v srdci mlčí samota.
V tom ráji mrtvých těl
můj smutek v srdci zaúpěl.
V té zahradě šťastných duší..
….........nikdo,
…........................mou
bolest,
….............................................netuší.
|